Stránky

pondělí 8. prosince 2014

Víkend v Budapešti

Párkrát se mi stalo, že se někdo ozval s tím, že pojedem po zítřku někam na trip. Čas na přípravu nula, na rozhodování mínus jedna. Nikdy jsem žádné takové cesty nelitoval - naopak, a tak, když Kuba došel s tím, že si zajedem vyfotit maďarskej parlament do Buda - neváhal jsem ani vteřinu. Drobný rozdíl je v tom, že tentokrát s tím přišel někdy začátkem září a teď je prosinec. Nicméně, po třech odkladech a tisíci řádcích na chatu na facebooku, jsme přeci jen v sobotu ráno seděli v eurocity a vyráželi směr Maďarsko.

Následující řádky může náhodný čtenář, přicházející z googlu, brát jako takový svěží guide, o tom co ho může v maďarské metropoli potkat, co může čekat a co naopak čekat nemá! Vy ostatní co mě znáte se můžete dovědět, jak jsem si uplynulý víkend užil.

O maďarštině se nemá cenu rozepisovat. Pokud neznáš nerozumíš ani ... no .. nic. Kdesi v hospodě jsem se ptal jak se řekne děkuji, ale i to jedno slovíčko jsem v paměti dokázal udržet sotva pár minut. Nicméně lidi jako takoví mě přišli vcelku přátelští. Někteří, zejména "veksláci" na nádraží, až moc.

Ubytování jsme sehnali přes booking v hostelu jménem (doplň libovolný maďarský žvást - fakt nevim - znělo to jako mozajky). Díky mé poslední zkušenosti s budapešťským ubytováním jsem nečekal opravdu nic, ale musím uznat, že jsem byl přijemně překvapenej. Čisté, voňavé povlečení, vlastní ručník, žádné krysy ba ani štěnice - dokonce ze sprchy tekla průhledná voda - a to vše za pět stovek pro tři lidi.

Další vtipnou věcí jsou jejich peníze - forinty. Evropa nedává moc příležitostí vycestovat a získat bankovky větší nominální hodnoty než jsou naše koruny. Výjimkou je právě Maďarsko. Za český litr dostaneš u araba ve Vaňkovce desetitisícovou bankovku a rázem si přijdeš jako milionář. Vtípky na to, že něco stojí desetkrát tolik než u nás nám vydržely fakt na celej víkend.

Při cestě vlakem doporučuji na poslední půl hodinu zavřít oči anebo poctivě očumovat nějakou atraktivní spolucestující - hlavně proboha nekoukat z okna. Díky tomu nespatříš hnusná předměstí, plná vraků aut z doby před osmdesátým devátým, haldy vlnitých plechů pod kterými zřejmě žije spousta tvorů, který si nechceš představovat a spoustu ne moc povedených graffiti.

Samotné centrum je ale nádherné. Hned v sobotu po příjezdu jsme se vydali na Gellértův vrch, odkud je krásný výhled na celé město. Důležité je však správně rozvrhnout síly, neboť kopec je celkem vysokej a strmej. Za vidění také rozhodně stojí hradní vrch Várhegy s templem svatého Matyáše a neméně nádherným výhledem.

Most svobody a typická žlutá "šalina"

kostel svatého Matyáše

Nejkrásnější stavbou z celého města pro mě však rozhodně zůstává majestátní budova parlamentu, bez mála sto metrů vysoká, nazývaná Országház. Před její vznešeností neobstojí ani její londýnská verze s Big Benem. Neméně fotogenická je ale také trojice mostů spojující oba břehy proklatě širokého Dunaje v úseku právě mezi parlamentem a sochou svobody.

maďarský parlament - teoretický důvod naší návštěvy




Co se týče veřejné dopravy je rozhodně nejlepší a nejrychlejší cestovat metrem. Zvlášť stanice na žluté lince jsou stylově obloženy kachličkami a evokují dojem, že bylo metro vystavěno v době kdy Isaac Newton sepisoval základy moderní fyziky; různé podivné zvuky vycházející z útrob železniční soupravy pak dojem dále výrazně umocňují. Abych dostál slibu ze začátku - totiž že je tento text svěžím průvodcem, musím dodat že 24-hodinová jízdenka na veškerou veřejnou dopravu vyjde na 1650 HUF. Na černo se cestovat nevyplácí, neboť u většiny stanic stojí pán s podivně červeným nosem a nemilosrdně cestující kontroluje. Taktéž se nevyplácí machrovat a sebevědomě tvrdit, že nejezdící schody z červené linky, která leží asi tak tři metry nad peklem (prostě neskutečně hluboko pod povrchem města) vyběhneš jak nic. K srdečnímu záchvatu jsem potom měl ještě hodinu po události blíž než mi bylo milé!

Co se týče budapešťského jídla, lze asi věřit tomu, co je obecně známo, tedy že mají maďaři rádi pálivé. Osobně jsem vyzkoušel guláš - který byl za ten keš dobrý a bylo ho dost. Byl pikantní tak akorát - což se však nedá říct o té paprice, co mně vtipálek kuchař položil na okraj talíře. Křičící a uslzenej Tom se pak snažil najít spásu kde jinde, než v pivu. Nutno podotknout, že skoro všude se dá objednat to české, ale ani maďarské nebylo vyloženě špatné. Pokud bych měl upřednostnit nějakou značku volím Dreher!

Další zajímavou věcí na Budapešti je fakt, že jako jediná metropole na světě stojí na více než stovce termálních pramenů. Nemohli jsme si tedy nechat ujít návštěvu městských lázní sídlících v nádherné neoklasicistní budově v městském parku Városliget. Za vstupenku zaplatíte okolo 4800 HUF (liší se podle použité skříňky) a dostanete tak jedinečnou možnost ohřát se v několika bazénech s různě teplou vodou. Zvlášť hezké jsou interiéry komplexu se zdobenými sloupy a mozaikami.

Termální lázně Széchenyi

Sobotní večer jsme pak strávili v baru, kde snad nebyl nikdo starší 30ti let. Spousta bavící se mládeže, studený škopek a vynikající burger - k tomu není co dodávat! Na tomto místě bych ten bar opět rád doporučil - nicméně zase netuším jak se jmenoval - maďarština je zlo!

Co říci na závěr? Mám Buda rád - a jednou se tam vrátím, někdy v létě, až bude svítit sluníčko, protože tentokrát jsme se ho zase nedočkali. I tak jsme si však výlet užili a věřím, že na něj nezapomenu. Ahoj příště - třeba spolu, třeba zase někde na cestě ;)