Stránky

sobota 14. prosince 2013

Vánoční Vídeň

Nejjednodušší možnost jak vypadnout z práce a užít si trochu té vánoční nálady, je po klasickém brněnském Svoboďáčku, na který tedy také nedám dopustit, právě moje oblíbená Vienna. S Evičkou jsme se rozhodli vyrazit ve všední den a vyhnout se tak davům vánoce-chtivých turistů lačnících po atmosféře, která se pak právě díky nim změní v nervózní tlačenici. A to se nám bohatě vyplatilo.

Jedna z tisíce nádherně vyzdobených ulic


No jasně, koně hrající na harmoniku k Vídni patří odnepaměti ;)

Nutno říct, že celý den panovalo počasí vyloženě nefotogenické, nicméně o to větší to byla výzva. Novej foťák prošel na výbornou. Dřive bylo nemyslitelné nastavit ISO na 3200 a dál je neřešit. Stejně tak utěsněný tělo si s mrholením poradilo bez nejmenších problémů (na rozdíl ode mě).

Hromady slováků si povšimli i prodavači perníků


Děsiví klauni everywhere - tento je na kolotoči u radnice


Kolotoč u radnice


chodba na nádvoří radnice - kde jsme byli úplně sami :))


Jedna svatební streetovka se zamlženým Stephanskirche

Evička s vídeňskou kávou - jak jinak :)


čtvrtek 5. prosince 2013

To

Není žádným tajemstvím, že jedním z mých nejoblíbenějších autorů knih je americký král hororu Stephen King. I proto jsem se rozhodl uveřejnit následující příspěvek a doporučit Vám jeden z jeho nejlepších příběhů. Více než tisícistránkový román o partě dětí z městečka Derry, jež si říkají smolaři a bojují se zlem v jeho nejděsivější podobě! Zapomeňte na klidný spánek a vychutnejte si Kingův opus magnum, vychutnejte si To ...

A teď tady utíkal za svojí lodičkou po levé straně Witcham Street. Běžel rychle, ale voda tekla ještě rychleji a lodička se mu vzdalovala. Uslyšel zvyšující se hukot a uviděl, že o padesát metrů dále pod kopcem stéká voda ze strouhy vodopádem do otevřené jímky. Na vtoku byl dlouhý půlkruhový zářez do zkruže a právě když se tam George díval, urvaná větev s temnou kůrou, lesknoucí se jako tulení kůže, zajela do ústí jímky. Chvíli se tam držela a pak vklouzla dovnitř. A právě tam mířila také lodička.

"Sakra a do háje," zvolal zklamaně.
Přidal na běhu a jednu chvíli se mu zdálo, že lodičku dostihne. Pak mu ale jedna noha uklouzla, upadl, uhodil se do kolena a vykřikl bolestí. Ze své nové polohy na úrovni chodníku sledoval, jak se jeho lodička dvakrát zatočila, zachycená na chvíli dalším vírem, a pak zmizela.
"Sakra a do háje," zvolal znovu a bušil pěstičkou do chodníku. To ale také bolelo a tak začal pofňukávat. Jak hloupě o lodičku přišel!
Vstal a přešel k jímce. Sedl si na bobek a nahlížel dovnitř. Voda vydávala duté zvuky, jak dopadala do temnoty. Byl to strašidelný zvuk. Připomínalo mu to –
"Ha!" Tento výkřik z něj bezděčně vypadl a on s leknutím uskočil.
Byly tam nějaké žluté oči: takové oči, vždy se mu zjevující, jež však nikdy dole ve sklepě doopravdy neviděl. Je to nějaké zvíře, pomyslel si zmateně, nic jiného to není, nějaké zvíře, snad kočka, která tam spadla –
Přesto byl připraven, že uteče – utekl by během jedné či dvou vteřin, až by se mu v hlavě sepnulo a vyrovnal by se s šokem, který pro něj ty dvě lesknoucí se žluté oči znamenaly. Cítil pod prsty drsný povrch vozovky a studenou vodu, obtékající jeho prsty. Už chtěl vstát a odvrátit se, když na něj z vnitřku jímky promluvil nějaký hlas – naprosto rozumný a poměrně příjemný hlas.
"Ahoj, Georgie," řekl ten hlas.
George zamrkal a podíval se znova. Stěží mohl uvěřit tomu, co viděl; bylo to jako z nějakého vymyšleného příběhu, nebo z nějakého filmu, kde víte, že zvířata mohou mluvit a tančit. Kdyby byl o deset let starší, nevěřil by tomu, co vidí, ale jemu nebylo šestnáct. Bylo mu šest.

V jímce byl klaun.
citace z knihy To, autor Stephen King, rok vydání 1986

Můj návrh přebalu knihy