Oldtimer odpoledne v Medlánkách

"Vyšel jsem ven a opřel se o křídlo jednoho starého přítele. Bez okolků jsem mu kladl otázky, na než jsem zatím nedokázal odpovědět. 

"Letadlo, co jsi? Co na tobě a všech členech tvé rozvětvené rodiny je, že to přinutilo tolik mužů, aby opustili všecko, co znají a přišli k tobě? Proč plýtvají drahocennou lidskou láskou a zájmem na tebe, když nejsi nic než určitý počet kilogramů oceli a hliníku a benzinu a hydraulické kapaliny?"

Kolem se přehnal lehký větřík a zapískal si v podvozku. Stejně zřetelně jako hlas ve tmě přišla od cvičného letadla odpověď", jako by trpělivě znovu opakovalo to, co mi říká už od chvíle, kdy jsme se setkali poprvé. "A co jsi ty?" zeptalo se, "jen jistý počet kilogramů masa a krve a vzduch a voda? Nejsi snad víc než to?"

Citace z knihy Dar křídel, autor Richard Bach

Netradiční začátek dává tušit, že dnes půjde o jedinečné výtvory lidské vynalézavosti - o letadla. Konkrétně o historické kluzáky převážně české výroby. Jak se to všechno seběhlo? V neděli ráno jsem po prohýřené noci lezl z betle s pocitem, že se budu léčit minimálně do odpoledne - jediný pohled nad les směrem k medláneckému letišti mě však z té unavené letargie vytrhl. Pár set stop nad vrcholky stromů si poklidně plul maličký větroň s nezvykle krátkými křídly natřený jasně žlutou barvou. Okamžitě mě došlo, že jde o legendární Zlín Z24 Krajánek - první poválečný kluzák české výroby ...

 - o půl hodiny později jsem už postával s dalšími hladovými spottery na konci vzletové dráhy v Medlánkách a tiše hypnotizoval oblačnost, aby se vyhnula slunci a nekazila tak dobrý světlo!

Krajánek odpočívající na konci dráhy

TTčko soukající se do "bezmotorové stíhačky"  LF-107 Luňák

Kmotr - jeden z mála dvoumístných kluzáků kde posádka sedí vedle sebe a ne za sebou

Medlánecká Popelka - mezi místními piloty neoblíbený dvoumístný kluzák Bergfalke

Moje srdcová záležitost - oskar-kilo-0-9-3-1, Blaník L13a jež mě poprvé a snad ne naposledy vzal na výlet do nebe

přistávající Šohaj - LG-425 z roku 1955

VSB-62 Vega - překrásný stroj - jediný svého druhu na světě a vyvinutý v Brně,
škoda že další fotky s ním moc nevyšly - těch bezmála 20m rozpětí budí respekt

zátiší s L-40 meta Sokol - návštěva co se rychle zjevila a ještě rychleji zmizela 

Marie která rozhodně není ultralehká a umí si pěkně zařvat  - Zlin Z-226 MS 

Z-226 MS jdoucí na přistání

jako Antoine de Saint-Exupery a jeho malý pilot

Starý známý Dynamic s imatrikulací OK-OUU 34 - vděčná vlečná!

zase to fascinované dětské okouzlení  

Na závěr snad jenom odkaz na stránky medláneckého aeroklubu, kde si můžete o těchto překrásných letadlech přečíst trochu více. Někdy příště ahoj ....

Obyčejná podvečerní procházka - po Berlíně

Fajn dobře, možná ne tak uplně obyčejná - přeci jen, od nás z Brna je to do jedné z největších evropských metropolí kus cesty. Přesto jsem se tam ocitl tak trošku náhodně ...

Zrovna jsme se vraceli z naší baltské výpravy popsané v předchozím článku. Nálada v autě byla celkem smutná především kvůli končícímu dobrodružství - jak to zachránit? Trochu si ten trip po Německu prodloužit :)

Malá zastávka u mlýnu, ani nevím kde přesně

Trasa vedla pouze pár kilometrů od Berlína a tak byla volba jasná - neboť to asi není, už kvůli své poloze, město kam se zase brzy podívám.

První co mě zarazilo, byly nekonečný zástupy lidí (Za což ovšem do jisté míry mohl ten týden strávený na moři). Typičtí turisti, se širokou šerpou okolo ramen s nápisem nikon, nebo jemu podobným, se míjeli s rozjívenou berlínskou mládeží právě mířící do některého z mnoha klubů užít si sobotní noc. To všechno lemovaly široké ulice plné kaváren, drahých hotelů a nekonečné fronty aut. Na první pohled bylo všechno stejné jako v každém jiném velkoměstě.

Berlínská katedrála

Po chvíli bezcílného bloumání ulicemi si ale člověk uvědomí jak velkou roli hrál Berlín v novodobé historii. Na ulici Unter den Linden jsme narazili na něco jako dalekohled, který ovšem neukazoval současný stav, ale obrázky jak ta která místa vypadala ve válečných letech -zvláštní. Chtěli jsme najít místo bývalého hitlerova bunkru a tím pádem i místo kde konečně spáchal sebevraždu - ale místní nebyli moc sdílní - což se dá asi pochopit. Navštívili jsme aspoň obrovskej památník holocaustu a samozřejmě Reichstag, nebo jak se tomu teď říká ...

Berlín je zvláštní město, a určitě nejde poznat za jeden večer - ale jako závěrečná tečka naší cesty to byl parádní zážitek. Z auta jsme se ještě rozloučili se známou fernsehturm a zamířili domů ...

Fernsehturm trošku jinak - známá televizní věž s otočnou restaurací.