Konečně se počasí po dlouhé době umoudřilo a místo těžkých dešťových mraků si na víkend připravilo krásné slunečné chvilky. Toho nešlo nevyužít a tak jsem se rozhodl vyrazit s foťákem do lesa. Z počátku jsem měl strach, že je na focení divoce žijících zvířat příliš pozdě - většinou bývají nejaktivnější hned po ránu, nicméně jak jsem později poznal, mělo to i své výhody.
První zastávku jsem si udělal u malého jezírka na okraji lesa. Hladina byla pokryta zelenou vrstvou toho nefotogenického typického sajrajtu z bažin. Nicméně i v takovém prostředí se našly pěkné záběry. Třeba vášnivý tanec dvojice šídélek páskovaných. Nejprve se bály přiletět "na dostřel", ale po půl hodině nehnutého číhání na břehu se přeci jen odvážily blíž.
Netrvalo dlouho a klidnou hladinu tůňky rozvlnilo mládě užovky obojkové. Stejně tak rychle jako se objevila po pár tempech opět zmizela pod vrstvou zeleně.
Na dalším snímku je další vážka - konkrétně druh šídélko ruměnné odpočívající kousek nad hladinou. Zajímalo by mě jestli ví o té užovce co bydlí hned pod ní
Pro další záběry jsem se vydal hlouběji do lesa. Cestou mi dělala společnost poštolka obecná, náš nejhojnější dravec
Na rozhraní lesa a louky jsem našel odpočívající srnku, z počátku vůbec netušila, že ji pozoruji a tak mě dala neopakovatelnou příležitost pořídit tento krásný záběr. Moc se v myslivosti nevyznám, ale odhaduji, že to bylo letošní mládě, už kvůli tomu jak bylo málo ostražitý.
Hlouběji v lese jsem potom spatřil zřejmě starší kusy. Ostražitý samec mě okamžitě zpozoroval, nebyl moc čas nastavovat parametry expozice, ale i tak se mi podařilo něco vyfotit.
Po dvou sekundách upřeného pohledu do objektivu se dal na útěk, netrvalo dlouho a už byl z dohledu.
